Jak jsem se dostal k moderování MMA
Bojové sporty MMA nebo thaibox vnímám a žiji jimi posledních 5 let. Trochu jsem znal box, ale nijak detailně, pouze pár jmen z filmů jako Ali nebo Mike Tyson. Takže jsem byl – dá se říct – bojovými sporty nepolíbený. Říkal jsem si: „Nebudu se koukat na dvě vymlácený lopaty, jak si rozbíjej držku, nebo na dva trouby, co si chtějí dát do huby.“ Násilí jsem nikdy nevyhledával a přišlo mi to jako sport pro agresivní, hloupý lidi. Každopádně přišel jeden frajer z Irska asi víte o kom je řeč a trefil na bradu i mě stejně jako Alda v tituláku :).
Bruce “BUFF” Buffer mě nakopnul
Zkrátka od jeho nástup na scénu MMA a následnému Hypu jsem začal na tento sport koukat a upřímně řečeno hltat. Při prvním galavečeru, na který jsem koukal, přišel ale jiný můj hrdina Bruce “BUFF” Buffer (šedovlasý postarší pán v obleku s energií dvacátníka). Borec, který tam křičel ještě víc než já na maturáku. V hlavě se zrodila myšlenka – sakra tohle bych chtěl dělat taky. Tohle by bylo přesně pro mě. Asi to znáte, když se vám něco líbí a něco chcete, ani nevíte proč to chcete, ale v hloubi duše v srdci cítíte, že je to to pravé pro vás. Když se vás pak někdo zeptá: “Proč to děláš?”, tak vy nemáte v hlavě nic jiného než: “Mě to baví.”
Jdu do toho… a vyfaxovali mě
A tak jsem si řekl, fajn pojď do toho. Samozřejmě přišla hned první překážka v mé hlavě. Uvědomil jsem si, že vlastně vůbec nikoho co se týče bojových sportů neznám, a také že o tom tolik z praxe nevím. Každopádně křičet a pracovat s publikem jsem uměl, a to mě ujišťovalo v tom, že alespoň něco nabídnou dokážu. Začal jsem tedy koukat na internetu a zjistil, že existují větší organizace i menší organizace v ČR. Napsal jsem email do všech organizací a čekal co se stane… Nestalo se nic, téměř nikdo se mi neozval zpátky nebo mě vyfaxoval se slovy: “My máme svoje moderátory.”
To samé bylo v případě boxu a dalších bojových sportů. Tak jsem si řekl, že nejdřív musím vůbec poznat na vlastní kůži co je to za sport. Začal jsem tedy ve své domovině chodit na kondiční osobní tréninky spojené s boxováním. Trenér organizoval také jeden turnaj ročně a já mu říkal, že bych to chtěl moderovat a že bych rád podobných akcí moderoval víc. Bohužel pro mě reakce byla opět podobně odmítavá s tím, že to už moderuje někdo jiný a že si mezi sebe “tyhle lidi” nikoho mimo sport nepouští. Trochu mě to odradilo, dá se říct, že jsem vyčerpal nejbližší zdroje v okolí a na netu.
Štěstí v posilovně
V té době jsem chodil do táborské posilovny Iron Gym ↑, kde mě trénoval Lukáš Kratochvíl. Jednou jsem se mu při tréninku zmínil, že bych chtěl moderovat MMA nebo podobný sport. Lukáš mi řekl, že zná borce v ČB, který tam pořádá gGalavečery a jednoho chlápka v Praze. Vzal jsem si na něj kontakt a asi tak měsíc jsem se rozmýšlel, jestli mám zavolat. Nakonec jsem se jednoho krásného dne rozhodl a zkusil to. Řekl jsem si, že za zkoušku nic nedám a maximálně mě odmítne, na což jsem byl zvyklý. Oním borcem z ČB byl Michal Novák, majitel Gladiators Gym ČB a člověk, který dělá pro bojové sporty v ČR opravdu hodně (to jsem tehdy ještě samozřejmě nevěděl). Michalovi jsem se pokoušel dovolat asi 14 dní, pak jsem mu napsal asi 3 zprávy a nakonec jsme se spojili a domluvili na schůzce.
Zrovna chystal galu v ČB a už měl domluveného jiného moderátora, tak jsme se dohodli, že se zajedu podívat a po turnaji si řekneme co a jak. Asi mi i nahrálo, že moderátor přede mnou byl dohozen na poslední chvíli, a o tom sportu nevěděl téměř nic. Po tomhle turnaji jsem si udělal sám svoji představu o tom, jak bych to moderoval já a do telefonu si napsal různé způsoby vyhlašování, uvítání a zrodila se i hláška #jdemefightit , nebo Jste připravenýýý? Takže jsem byl okamžitě připravený trhat asfalt a věřil jsem si na první galavečer v mém životě. Nastudoval jsem si pravidla MMA, naučil se bodování a domluvil se s Michalem, že až bude příští gala, že mi dá šanci.
Gladiators Night 2018
Půl roku se nic nedělo a na FB jsem viděl událost Gladiators Night 2018, tak jsem hned volal Michalovi a opět jsme měli problém (jako již tradičně) se spojit. Michal toho má zkrátka na svých bedrech hodně. A tak jsem ho bombardoval smskama a volal mu týden co týden. Napsal jsem si hned ten termín a odmítal jiné poptávky na jiné akce, aniž bych měl cokoliv potvrzené. Zkrátka jsem jen věřil a doufal. Asi 14 dní do galy jsem se s Michalem konečně domluvil a sešel. Trochu mi spadl kámen ze srdce, že se mi to konečně povede a že si jak by řekl Atilka splň sením. Tenhle galavečer a atmosféra, kterou fanoušci v ČB v Gerbeře vytvořili, si budu pamatovat úplně celý život. Bylo to úplně v řeči dnešních mladších: top strop.
To je ono!
Odjížděl jsem domů s takovým pocitem štěstí a radosti, že jsem hned chtěl znova na další akci. Bohužel další gala v ČB byla až za rok, takže jsem se zase vrátil zpátky do Tábora a říkal si jak se sakra dostanu na další galu. Vzpomněl jsem si na druhý kontakt od Lukáše Kratochvíla (majitele Iron Gym Tábor) a zavolal mu. Tím druhým byl pan Petr Kotík (osminásobný mistr světa v kickboxu a bojovník roku 2006), se kterým jsem se sešel v Praze a ten mi předal telefon na Martina Škváru.
Pokračování příště.
